Slovní spojení „Hakuna Matata' se stalo globálním fenoménem, často evokujícím úsměv a vzpomínky na ikonický animovaný film. Ale co přesně tato svahilská fráze znamená a jak hluboce je zakořeněna v africké kultuře? Je to jen chytlavá melodie, nebo skutečná životní filozofie, která může inspirovat i nás v uspěchaném západním světě? Pojďme se ponořit do původu a významu této fascinující myšlenky a prozkoumat, jak se projevuje v běžném životě, daleko od filmových pláten.
V jádru je Hakuna Matata jednoduchou, přesto hlubokou frází ze svahilštiny, jazyka široce rozšířeného ve východní Africe. Její doslovný překlad zní „žádné starosti' nebo „žádné problémy'. Není to jen konstatování absence potíží, ale spíše vyjádření bezstarostného a optimistického přístupu k životu. Je to výzva k tomu, abyste se nenechali strhnout každodenními útrapami a místo toho žili přítomností s lehkostí.
Globální popularitu si tato fráze získala především díky animovanému velkofilmu Lví král (The Lion King) od studia Disney z roku 1994. Píseň „Hakuna Matata', zpívaná postavami Timona a Pumbaa, se stala hymnou uvolněného životního stylu, který si zamilovaly miliony diváků po celém světě. Jejich bezstarostné putování savanou a vzkaz, že se není čeho bát, rezonovaly napříč kulturami a vnesly africkou filozofii do hlavního proudu popkultury.
„Hakuna Matata! To není jen trendy fráze, ale hluboce zakořeněná životní filozofie: žít přítomností, nevšímat si zbytečných starostí a přijímat výzvy s úsměvem.'
Ačkoliv Disney přispěl k masivnímu rozšíření povědomí o této frázi, je důležité si uvědomit, že Hakuna Matata je součástí svahilského jazyka a kultury již dlouho. Je to běžné úsloví, které odráží pragmatický a často odolný postoj k životu, který je v mnoha afrických komunitách nezbytný. Když lidé ve východní Africe řeknou „Hakuna Matata', není to vždy o lehkomyslnosti, ale spíše o schopnosti vyrovnat se s obtížemi a najít klid i v náročných podmínkách. Paradoxně, snaha některých západních firem o komerční trademark této fráze vyvolala i menší kontroverze, jelikož mnoho Afričanů vnímá tento výraz jako součást svého kulturního dědictví, které by nemělo být zpeněžováno.
Když se člověk vydá do východní Afriky, brzy pochopí, že Hakuna Matata není jen teoretický pojem. Je to fráze, kterou slyšíte neustále, ať už v rušných ulicích, nebo na klidných plážích. Je to pozdrav, ujištění, omluva i filozofie v jednom. Měl jsem tu čest zažít tento přístup na vlastní kůži při putování Keňou a Tanzanií, konkrétně ostrovem Zanzibar. A nutno říci, že to byl zážitek, který mi otevřel oči.
Mombasa, rušné přístavní město v Keni, mě přivítala nefalšovaným africkým chaosem. Prašné ulice, zdánlivě nesystematický provoz a všudypřítomný ruch byly pro evropského návštěvníka zprvu ohromující. I snaha o prostou směnu peněz se proměnila v lekci o důvěře a opatrnosti. Když jsem se pokusil vyměnit dolary za místní měnu s pouličním „směnárníkem', záhy jsem zjistil, že i tam, kde se zdá, že platí „žádný problém', se vyplatí obezřetnost. Ztráta dvaceti dolarů sice zamrzela, ale namísto zlosti mi zbylo jako suvenýr keňské občanství (tedy jeho kopie) a především poznání, že v Africe je třeba počítat se vším a někdy prostě jen pokrčit rameny a říct si: „Hakuna Matata.'
Ostrov Zanzibar, součást Tanzanie, nabídl odlišnou, avšak neméně intenzivní zkušenost s filozofií Hakuna Matata. Historie ostrova, silně ovlivněná arabskou a perskou kulturou, je cítit na každém kroku. Islám zde hraje dominantní roli, což se projevuje v oblékání i životním stylu. I zde se však v chaotických dopravních situacích, kde se jízdní pruhy zdají být spíše doporučením než pravidlem, projevuje onen africký klid. Místo vztekání se v zácpě, která se zdála nekonečná, si člověk uvědomí, že je prostě třeba zpomalit a nechat věci plynout.
Uvolněná atmosféra v resortech a vstřícnost místních obyvatel jen potvrdily všudypřítomnost bezstarostnosti. Ochutnávka místního tanzanského piva „Pilsner' - překvapivě hustého a sladkého, ale se zajímavou chutí - se stala malým rituálem relaxace po dnech plných zážitků. Nebyla to jen chuť piva, ale i způsob, jakým bylo podáváno a konzumováno, co odráželo klid a schopnost užívat si prosté radosti.
Prohlídka kořeněné farmy na Zanzibaru, kde člověk na vlastní kůži zažije čerstvost hřebíčku, pepře nebo kurkumy, a ochutnávka exotického ovoce, jako je dračí ovoce nebo papája, byla dalším střípkem do mozaiky africké pohody. Dokonce i návštěva Prison Islandu s jeho staletými želvami obřími, které se nechají hladit a krmit, připomínala, že život může být jednoduchý a plný malých radostí.
Samotné hlavní město Stone Town je živoucím muzeem, kde se úzké uličky plné arabských a indických staveb mísí s čilým ruchem trhů a občasným chaosem. I zde, uprostřed zdánlivého nepořádku, panuje podivuhodná harmonie. Najít muzeum Freddieho Mercuryho, který má kořeny právě zde, byl fascinující detail, který propojil globální ikonu s autentickou africkou historií.
Kulturní večery s masajskou hudbou, kde hráč na zvláštní klarinet vyluzoval zvuky připomínající dudy, a dokonce válel sudy na zemi, byly čistou esencí Hakuna Matata. Bezstarostná radost z hudby a tance, přirozená spontánnost - to vše ukazovalo, že tato filozofie je více než jen slovo; je to stav mysli a způsob bytí.
V době, kdy je svět plný starostí, stresu a neustálého spěchu, se filozofie Hakuna Matata stává překvapivě relevantní. Učí nás následující:
Ať už se rozhodnete nechat si vytetovat „Hakuna Matata' na kůži, nebo si jen občas v duchu připomenete její poselství, tato svahilská fráze nám nabízí cenný návod, jak žít plnější a spokojenější život. Je to připomínka, že i v nejistých časech existuje cesta k vnitřnímu klidu a radosti. Možná, že stačí jen si občas říct: „žádné starosti, žij svůj život v plnosti!'